Mamayev kurgarn - Raduza

Obraz tvůj, matičko, do Volhy spadnul

s tělem mým a celou mou rotou

břeh po něm k hladině sáhnul

krásný byl, tak možná proto

Obraz tvůj, to poslední, co zřel jsem

než mě objala kalná voda

měl Boha jsem prosit, nebo proklínat střelce

a já, tebe jsem volal

Матери, матери!

Солдат нянчите вы,

подвиг которых коснулся звёзд,

выпил тысячи стаканов, полных ваших слёз

Dvě ženy v bolesti klečí

socha nad nimi meč obrací k nebi

modlí se, každá svou řečí

rozdíl mezi nimi jako by nikdy ani nebyl

Možná tvůj syn zabil mého syna

padá stín pod Mamayev kurgan

a vraha dětí tvých opláče matka jiná

vždyť krev je vždycky stejně rudá

Матери, матери…

Odpusť mi, odpouštím tobě

nevěděly jsme, že naši synové

dřív než my ulehnou v hrobě

a my jim rodíme stále nové a nové

Матери, матери…