Modi - Lucie Bílá

Měl rozkousaný rty

A voči jako blázen

Pak řval to slovo ty

A při tom padal na zem

Svý barvy rozmíchal

Jak kuchta nóblová

Sám skoro nedýchal

Když štětcem čaroval

Já viděla ho pít

Zlej absint nehorázně

Pak chtěl voči skrýt

Ty oči plný bázně

Měl šaty z manšestru

A při tom hodně praný

Von ptal se na sestru

Však sám měl voči panny

Byl krásnej jako bůh

A zlomenej svým steskem

Von žil svůj divnej kruh

Když dopil, sám byl bleskem

A šutr rozbíjel

Jak vlašský ořechy

Sám k ránu dopíjel

Svý láhve útěchy

A se mnou dítě měl

Však na to neměl prachy

A zimou když se chvěl

Tak ve vočích měl safír

Já věděla kdy skoná

Že příde určitě

Ta jeho sláva o nás

Za všechno prožité

Ta jeho sláva o nás

Za všechno prožité

Von krutý roky žil

A dneska prej je slavnej

I mě čas poškodil

A jsem tak trochu na dně

Von po třiceti zchlad

A nedotknul se vody

Dost možná měl mě rád

A jmenoval se Modi

A jmenoval se Modi

A jmenoval se Modi